Jedná se o MŮJ překlad, je naprosto hrozný :D ale pokus byl :D předcházející kapitoly najdete na letterwolf.over.cz :D Prosím nekopírovat :D Newím jestli vůbec budu pokračovat ,ptž je to fakt děsný :D
Úvaha o Renesmee mě přenesla k tomuto středu -místa odpočinku v mé podivné, nové, prostorné, ale těkavé mysli. Tak mnoho otázek.
"Řekni mi o ní," naléhala jsem když mě vzal za ruku. Spojení nás sotva zpomalilo.
" Ona je jako nic jiného na světe," řekl mi a v jeho hlase byl opět zvuk téměř náboženské oddanosti.
Cítila jsem ostrou bolest ze žárlivosti nad tímto cizincem. Znal ji, ale já ne. To nebylo fér.
" Jak moc je jako ty ? Jak moc je jako já ? Nebo jak jsem byla, tak i tak."
" Zdá se to být docela vyrovnané. "
" Byla teplokrevná." Vzpomněla jsem si.
" Ano. Má srdeční tep, trochu rychlejší než u člověka. Taky její teplota je trochu vyšší než obvykle. Ona spí." ( spíš může spát J )
" Opravdu ?"
" Docela dobře na novorozence. Jediní rodiče, kteří nepotřebují spát a naše dítě už spí celou noc." Pochechtával se.
Líbil se mi způsob, jak říkal naše dítě. To slovo ji dělalo více reálnou.
" Má stejnou barvu očí jako ty - takže jsme neztratili úplně všechno." Usmál se na mě. "Jsou tak nádherné."
" A upíří části ?" Zeptala jsem se.
" Její kůže se zdá být téměř stejně neproniknutelná jako ta naše. Ne že by to někdo chtěl zkoušet."
Mrkala jsem na něj trochu šokovaná.
" Pochopitelně to chtít nikdo nebude," ujistil mě znovu. " její dieta… No, ona chce pít krev. Carlisle ji stále zkouší přemluvit ji pít nějaké jídlo pro děti, ale ona s ním nemá moc trpělivosti. Nelze říct, že se jí divím. Její-nechutně-páchnoucí hmota, dokonce i na lidské jídlo."
Teď jsem otevřeně vyjíkla. Zformoval to tak , že to znělo jako by spolu konverzovali. "Přemluvit ji ?"
"Je inteligentní, tak šokující, a postupuje enormním tempem. Ačkoliv ještě nemluví, komunikuje celkem efektivně.
" Nedokáže. Mluvit. Ještě."
Zpomalil a nechal mě absorbovat to.
" Co myslíš tím, že komunikuje efektivně ?" požadovala jsem.
" Myslím , že jednoduší bude… to vidět na vlastní oči. Je to poměrně obtížné popsat."
Zvážila jsem to. Věděla jsem , že tu je víc toho, co potřebuji vidět osobně předtím ,než to bude reálné . Nevěděla jsem jak moc jsem na to připravena , tak jsem změnila téma.
" Proč je Jacob ještě tady ?" zeptala jsem se. " Jak dokáže vydržet? Proč by měl ?" Můj zvonivý hlas se trochu třásl. " Proč by měl víc trpět ?"
" Jacob netrpí," řek podivným tónem. " Ačkoliv bych mohl změnit jeho stav," dodal Edward skrz zuby.
"Edwarde!" zasyčela jsem, tahajíc ho, aby zastavil ( a trošku vzrušená z nafoukanosti,že ho dokážu zastavit). " Jak to můžeš říct ? Jacob se všeho vzdal, aby nás chránil ! Co jsem ho prostrčila -!" Zděsila jsem se nad nejasnýma vzpomínkami studu a viny. Zdálo se podivné, že jsem ho tak moc potřebovala po tom. Smysl po neexistenci bez jeho blízkého zmizení; to musely být lidské slabosti . ( toto bylo těžké přeložit a je to určitě špatně x/ )
"Uvidíš přesně jak můžu toto říct," zamumlal Edward. " Slíbil jsem mu,že ho to nechám vysvětlit, ale obávám se , že to uvidíš jinak než já. Samozřejmě, často se mýlím v tvých myšlenkách, že ?"Stáhl rty a prohlížel si mě.
"Vysvětlit co ? "
Edward zatřásl hlavou. " Já mu to slíbil. I když nevím jestli mu opravdu ještě něco družím…" zatnul zuby.
"Edwarde, nerozumím." Mou hlavu převzaly frustrace a hněv.
Pohladil mě po tváři a mírně usmál, když se můj obličej vyhladil v odezvě , chvilkové touhy přemáhající zlost. " Já vím , je to těžší než to vypadalo. Vzpomínán si."
"Nemám ráda pocit zmatenosti."
" I vím. A taky tě dostanu domů, takže můžeš vidět všechno osobně." Jeho oči přejely zbytky mého oblečení, když mluvil o návratu domů, a mračil se. "Hmm." Po druhé sekundě přemýšlení,rozepnul svou bílou košili a držel ji přes moje paže.
" Je to tak špatné ?"
Ušklíbl se.
Jakmile moje ruce sklouzly do jeho rukávů, zapnul rychle košili přes můj roztrhaný korzet. Samozřejmě,že on zůstal bez košile , bylo nemožné nerozptylovat se.
"Dáme si závod," řekla jsem a pak upozornila," teď žádné podvádění."
Pustil mou ruku a zašklebil se. " Na značky…."
Hledat můj nový domov bylo jednoduší než jít domů Charlieho ulicí k mému starému domu. Naše vůně zanechala čistou a snadnou cestu,Dokonce i když jsem běžela tak rychle jak jsem dokázala .
Edward vítězil když jsem se dostali k řece. Využila jsem šance a skočila předčasně, se snahou použít svou extra sílu k vítězství.
"Ha!" rozjásala jsem se když jsem slyšela své nohy dotknout se trávy první.
Poslouchala jsem jeho přistání, slyšela ale něco co jsem nečekala. Něco hlasitého a příliš blízkého. Bušící srdce.
Edward byl vedle mě ve stejné sekundě. Jeho ruce mě pevně drželi za ramena.
"Nedýchej," varoval mě naléhavě.
No jako mohla bych se o pokračování pokusit ale nic neslibuju :D Chyby prosím omluvte :D










Tohle bylo super